Zákon uvádím v plném znění.
Zákon o řízení trestním u věcech tiskových
daný dne 17. prosince 1862,
pro království České, Haličské a Vladimiřské s vojvodstvími Osvětímským a Zátorským a velkovojvodstvím Krakovským, pro království Lombardsko-Benátské a království Dalmatské, pro arcivojvodství Rakouské pod Enží a nad Enží, pro vojvodství Slezské, Štyrské, Korutanské, Krajinské, Salcburské a Bukovinské, pro markrabství Moravské, knížecí hrabství Tyrolské, zemi Vorarlberskou, knížecí hrabství Gorické a Gradišťské, markrabství Istrianské a město Trst s okršlkem Trstským.
(Obsaž. v IV. částce zákonníku říšského, č. 7, str. 157, vydané dne 23. ledna 1863.)
S přivolením obojí sněmovny Mé rady říšské vidí se Mi naříditi takto:
§ 1
Trestní soudcovství u věcech tiskových přísluší jediné soudům co soudům tiskovým, a to jdeli o přestupky, jichž se někdo dopustí opominutím předpisů, daných pro zachování pořádku u věcech tiskových, soudům okresním, v každé jiné případnosti pak soudům krajským a zemským.
§ 2
Vykonávati soudcovství přísluší tomu soudu krajskému neb zemskému, v jehož okršlku čin trestuhodný byl spáchán, a tomu soudu okresnímu, který jest v tom místě, v němž se nachází onen soud krajský neb zemský, v jehož okršlku vykonán byl přestupek; bylo-li by v tom okršlku několik soudů okresních, tedy přísluší soudcovství konati tomu, který jest v nařízeních organisačních jmenován první.
§ 3
Byl-li čin trestuhodný spáchán obsahem spisu tištěného, ví-li se, v kterém místě byl spis tištěn, a leží-li toto místo v zemích zdejších, tedy budiž vždy toto místo pokládáno za místo skutku; leží-li ale místo dotčené v zemi cizí nebo neví-li se, kde spis byl tištěn, pokládáno buď za místo skutku ono místo, kde v zemi zdejší spis byl rozšiřován.
Pakli by v případnosti této několika soudům příslušelo, totéž vyšetřování předsebráti, bude příslušným ten, který jiné předstihne.
§ 4
Soud trestní stíhá činy trestuhodné tiskem spáchané pořadem rozepře obžalovací. Vyšetřování soudní u věcech tiskových koná se tedy jediné k návrhu státního zástupce aneb v případnostech v zákoně ustanovených k návrhu žalobníka soukromého aneb jeho plnomocníka.
§ 5
Sejde-li se několik činů trestuhodných tiskem spáchaných aneb sejdou-li se s činem trestuhodným, jenž byl spáchán tiskem, trestuhodné činy spůsobu jiného, tedy se může k požádání státního zástupce nebo žalobníka soukromého v příčině každého činu trestuhodného tiskem spáchaného zvláštní řízení zavésti a zvláštní nález vynésti.
Z takového oddělení soudem učiněného nelze se odvolávati.
Vynáší-li se o každém činu rozsudek zvláštní, měj soud, když vyměřuje trest za čin trestuhodný v rozsudku pozdějším, náležitý zřetel k trestu, jenž vinníkovi uložen byl nálezem dřívějším.
§ 6
Byl-li nějaký spis tištěný proti zákonu o tisku vydán neb rozšířen, aneb má-li se tištěný spis stíhati z příčin veřejných, tedy jej může úřad bezpečnosti buď sám od sebe nebo k vyzvání státního zástupce zabaviti.
V každé jiné případnosti může jediné soud naříditi, aby spis tištěný byl zabaven.
Z příčiny nařízení, aby spis tištěný předběžně byl zabaven, nelze zvláštní stížnosti vésti.
Když byl nějaký spis tištěný od úřadu bezpečnosti přímo nebo k vyzvání státního zástupce zabaven, budiž to ve 24 hodinách oznámeno státnímu zástupci toho místa, kde jest soud, jemuž přísluší soudcovství trestní konati, a k oznámení tomu přiložen buď exemplář spisu zabaveného.
§ 7
Spůsobil-li státní zástupce, že nějaký spis tištěný byl zabaven, má ve třech dnech od té chvíle, když mu bylo oznámeno, že zabavení jest vykonáno, na soudu ku konání úřadu trestního ustanoveném žádati, aby zabavení spisu potvrdil.
Pakli úřad bezpečnosti spis tištěný sám od sebe zabavil, má státní zástupce ve třech dnech od toho dne, kdy mu to bylo oznámeno, žádati na soudu jako v případnosti předešlé, aby zabavení úřadem bezpečnosti učiněné zrušil nebo je potvrdil.
§ 8
Soud má ve třech dnech vyřknouti, že zabavení buď se potvrzuje nebo že se zrušuje. Pakli by soud v osmi dnech od toho dne, kdy byl spis zabaven, zabavení nepotvrdil, má úřad bezpečnosti k žádosti toho, komu spis byl zabaven, ihned zabavení zdvihnouti, ač není-li ještě v běhu stížnost, kterou byl podal státní zástupce, že zabavení nebylo potvrzeno.
Bylo-li zabavení potvrzeno, zůstane v platnosti až do konečného rozhodnutí o věci hlavní.
Pomine-li však nebo zruší-li se zabavení, není to na překážku, by soud trestní ve stíhání postupoval.
§ 9
V osmi dnech, když bylo zabavení potvrzeno, má státní zástupce, nestalo-li se toho již, buď návrh učiniti, aby se vedlo soudní vyšetřování přípravné, anebo má dle § 11 podati spis obžalovací, sice bude zabavení k žádosti toho, jehož se týče, zdviženo.
§ 10
Pominulo-li nebo bylo-li zdviženo zabavení spisu, jež byl úřad bezpečnosti sám od sebe nebo k vyzvání státního zástupce předsevzal, náleží tomu, kdo zabavením škodu vzal, a pokladnice státní náhrada škody, kterou může prokázati, však bylo-li zabavení výslovně zdviženo, náleží mu náhrada jen tehda, když se při tom shledá, že zabavení není ospravedlněno ani obsahem spisu tištěného ani opominutím toho, co v zákoně o tisku nařízeno. Tato náhrada budiž ve čtrnácti dnech nejprve příštích u soudu tiskového likvidována, sice právo k ní pomine.
Soud tiskový, slyšev prvé zástupce státního, má v příčině toho rozhodnouti, s výhradou stížnosti, ježto se má v osmi dnech podati.
§ 11
Shledá-li zástupce státní neb žalobník soukromý, že spisem tištěným spáchán jest toliko přečin nebo přestupek, může sobě sám průvody náležité zjednati aneb žádati, aby mu je soud opatřil.
V takových případnostech má státní zástupce nebo žalobník soukromý, pokládá-li žalobu za důvodnou, spis obžalovací k příslušnému soudu sborovému podati a přiložiti k němu tolik kopií, kolik potřebí, aby každému obžalovanému bylo po jedné dodáno.
Ve spise obžalovacím položeno buď jméno každého obviněného a místo, kde bydlí, též skutek trestný, vytknouc zřetedlně místa ve spise tištěném i v zákonech, na nichž se obžaloba zakládá, konečně přivedeno budiž jméno svědků a znalců, místo, kde bydlejí a spisy, na nichž se zakládati má vedení důkazů.
§ 12
Soud sborový má jediné uvážiti, zdali mu v příčině toho říditi přísluší, a pokládá-li za to, že jest tomu tak, má vyřknouti, aby se nařídilo hlavní pře líčení.
Den hlavního pře líčení ustanoví potom předsedící, jemuž svěřeno, aby pře líčení řídil; týž předsedící obešle k tomu obžalovaného, dodav mu exemplář spisu obžalovacího, tím spůsobem, aby měl až do hlavního pře líčení alespoň osm dní času.
Měl-li by obžalovaný za to, že by se měla pro jeho obhájení ještě nějaká okolnost skutku vyhledati, nebo že by bylo potřebí, aby kromě svědků a znalců soudem ke hlavnímu pře líčení obeslaných vyslyšeny byly ještě některé jiné osoby nebo noví znalci, má žádost svou soudu nejdéle 24 hodin před hlavním pře líčením oznámiti, pojmenovati svědky neb znalec, udati, kde bydlejí a přivésti okolnosti, ježto se mají vysvětliti. Soud, slyšev žalobníka, má v příčině toho i v příčině návrhů, kteréž snad žalobník při této příležitosti také činil, aby obesláni byli ještě jiné svědci a znalci, rozhodnouti, a bylo-li by toho potřebí, hlavní pře líčení odročiti, až se vyhledávání nařízené dokoná.
Nebylo-li by takového vyhledávání, za níž žádala ta neb ona strana, povoleno, a chtěl-li by kdo na to stížnost vésti, učiniti to může jen společně s odvoláním, kteréž by podal z rozhodnutí v příčině hlavního pře líčení.
Nepovolil-li soud, aby se hlavní pře líčení nařídilo, může si na to státní zástupce neb žalobník soukromý ve třech dnech u vrchního soudu zemského stížnost vésti.
§ 13
Pře líčení před soudcem rozeznávajícím jest veřejné a ústní. Za posluchače mohou se připustiti toliko osoby dospělé mužského pohlaví. Osobám ozbrojeným není dovoleno vcházeti do síně soudní.
Vyhledával-li by toho příčiny mravopočestnosti nebo veřejné bezpečnosti, může se od veřejnosti pře líčení upustiti.
§ 14
Státnímu zástupci náleží před soudem okresním, i před soudem sborovým, obžalobu vésti.
Žalobník může žalobu před hlavním pře líčením, když nahradí útraty, nazpět vzíti, mezi pře líčením ale jen tehda, když k tomu obžalovaný přivolí. Upustil-li obžaloby státní zástupce, likvidována buď náhrada pohledávaná proti kase státní.
§ 15
Shledalo-li se sice, že obsahem spisu tištěného spáchán byl čin trestuhodný, byl-li ale obžalovaný nicméně z obžaloby propuštěn, aneb muselo-li se od řízení proti němu upustiti, protože trestuhodnost činu za vinu mu kladeného promlčením nebo jinými skutky potomně zběhlými pominula, má soud předce dle zákonů naříditi, aby spisy za trestné prohlášené zcela neb z části byly zmařeny a má další jich rozšiřování zapovědíti.
§ 16
Státní zástupce, i když žádné určité osoby nežaluje, může z příčin veřejných žádati, aby soud nalezl, zdali obsahem nějakého spisu tištěného, vydaného v zemi cizí nebo zdejší, spáchán byl zločin nebo přečin. O tom učiní tiskový soud nález v sedění tajném, slyšev státního zástupce, aniž se nálezem takovým napřed sahá ve vyšetřování trestní, které by se snad později proti nějaké určité osobě zavedlo.
Z takového nálezu soudu tiskového může každý, jehož se dotýče, v osmi dnech po vyhlášení opovědíti odvolání, a byl-li jím kdo odsouzen, má se v tom místě, kde jest soud, veřejně přibíti a novinami úředními v obecnost uvésti.
§ 17
Pokud se v tomto zákoně nic jiného nenařizuje, má také v příčině rozepří tiskových platnost to, co předepsáno v řádu obecného řádu trestního.
§ 18
Toho, co nařízeno v tomto zákoně o řízení, užito buď také v příčině vyšetřování u věcech tiskových, ježto jsou již zavedena, nebudeli toho času, když tento zákon nabude platnosti, alespoň proti jednomu z obviněných před rukama platné dle práva usnešení obžalovací pro nějaký čin trestný tiskem spáchaný.
§ 19
Co se týče trestního stíhání osob vojenských pro věci tiskové, spravovati se jest, pokud se dotýče příslušnosti soudu a řízení soudního, zákony vojenskými.
§ 20
Ministerium státnímu a ministeriím práv a policie uloženo jest, aby tento zákon ve skutek uvedli.
Ve Vídni, dne 17. prosince 1862
František Josef m. p.
Arcivojvoda Rainer m. p.
Mecséry m. p.
Schmerling m. p.
Lasser m. p.
Z Nejvyššího nařízení:
Svobodný pán Ransonnet m. p.