Doporučené elektronické zdroje:
Z elektronicky dostupných materiálů lze doporučit zejména dokumenty a články vystavené Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR, zde především vynikající Slovníkovou příručku k československým dějinám 1948-1989.
Mimořádně cenné jsou též materiály zpřístupňované ústavem v projektu Pražské jaro 1968. V této souvislosti doporučuji též dokumenty vyvěšené pod hlavičkou Čítanky pro děti a mládež (samotné Britské listy ovšem doporučuji číst velmi kriticky a opatrně).
Zásadní dokumenty zpřístupňují též:
Ústav pro českou literaturu AV ČR; při studiu médií 2. poloviny 20. století zaslouží pozornost především čtyřsvazková antologie Z dějin českého myšlení o literatuře a digitalizovaný archiv časopisů, nebo úctyhodný digitální Slovník české literatury po roce 1945.
Ústav pro studium totalitních režimů; pozornost zaslouží např. časopis Paměť a dějiny - Revue pro studium totalitních režimů, projekt Vedoucí funkcionáři KSČ 1921-1989 a Antologie ideologických textů, či sborníky Securitas Imperii a další publikace a materiály vydávané jeho předchůdcem (již zaniklým Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu) a nebo ve spolupráci s Českým rozhlasem realizovaná Paměť národa.
Samotný Český rozhlas dále na stránkách k rozhlasové historii, kde mimo jiné zpřístupnil plné znění přelomové knihy Od mikrofonu k posluchačům v elektronické podobě.
Česká televize na stránkách věnovaných historii televizního vysílání u nás.
Parlament České republiky ve společné česko-slovenské digitální knihovně.
Časopis Marketing&Media, který na svých internetových stránkách nabízí mj. souhrnná data o čtenosti a poslechovosti médií za několik posledních let.
Občanské sdružení Exodus v rámci projektu Scriptum vytvářeného lidmi se zdravotním handicapem nabízí digitalizované tituly exilových a samizdatových periodik, například soubor všech vydání časopisu Svědectví.
Zajímavé elektronické zdroje:
Za obecně důvěryhodný portál vhodný pro úvodní náhled do problematiky poválečných událostí považuji web www.totalita.cz (při práci se zde publikovanými texty je ovšem třeba mít na paměti, že jejich autoři musí často významně zjednodušovat, aby děj zpřístupnili širokému publiku). Pozornost zaslouží též Pražský web pro studenou válku a Specializovaný web Syndikátu novinářů věnovaný mediální faktografii Pražského jara – například jeho oddíl věnovaný 21. srpnu 1968. Zajímavé informace zpřístupňuje mediální pedagog a teoretik Milan Šmíd ve svém e-zinu Louč, především v sekci Pohledy do historie.
Dále existuje i řada specializovaných stránek, které sice nelze doporučit jako bezvýhradně důvěryhodné, přesto ale podle mého názoru z mnoha různých důvodů pozornost zájemců o dějiny médií zaslouží. Jedná se např. o stránky: www.kolportaz.cz/ nebo www.fronta.cz/.
A naopak - řada vynikajících projektů zaslouží pozornost spíše obecnou, než mediálněvědnou. Například kompletní digitalizované dílo Karla Čapka (a z něj třeba krásný pohled na to, Jak se dělají noviny za první republiky).
Česká a slovenská mediální studia na internetu:
Zvětšiny nad a mimo rámec samotných dějin médií, ale i tak za více něž hodné pozornosti považuji stránky
a) česko-slovenského odborného časopisu se středoevropským dopadem vydávaného pod názvem Mediální studia,
b) mediálněvědních výzkumných pracovišť jako je mé domovské Centrum pro mediální studia (CEMES), či olomoucké Centrum kulturálních, mediálních a komunikačních studií (CKMKS),
c) nejdůležitějších na vzdělávání v oblasti žurnalistiky a mediálních studií orientovaných vysokoškolských pracovišť, jako je má domovská pražská Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, olomoucká Katedra žurnalistiky FF UP, či brněnská Katedra mediálních studií a žurnalistiky FSS MU
d) a prozatím zřídka zakládané osobní stránky českých a slovenských mediálních vědců jako jsou Michal Bočák, Peter Mikuláš, či Alexander Plencner.
Nedoporučené elektronické zdroje:
Wikipedia a všechna úložiště seminárních a jiných školních prací; a obecně všechny neinstitucionální stránky neznámých autorů.
Především před Wikipedií varuji jmenovitě, při studiu dějin českých médií ji lze využít snad jen jako úvodní rozcestník.